Jdi na obsah Jdi na menu
 


DEKAMERON

14. 3. 2006

 

 

Čtenářský deník

                                     DEKAMERON

GIOVANNI BOCCACCIO

 

DEKAMERON - Autorem určen paním, jež milují.

100 novel si po deset dnů vypráví 7 dívek a 3 chlapci,

kteří opustili Florencii v době moru a na venkově

si krátí čas vyprávěním rozmarných i vážných historek.

Každý den si zvolí svého krále či královnu, který/á rozhoduje,

o tom co se ten den bude dělat a jaké bude téma příběhů.

 

POSTAVY: Neifile, Filostrato, Pampinea, Filomena, Pamfilo,

Fiammetta, Emilia, Laureáta, Dioneo.

 

TŘETÍ DEN - Královnou se stává Neifile a téma příběhů

zvolila; vypravování o lidech, kteří svou obratností dosáhli něčeho,

po čem velice bažili, anebo opět nabyli toho, oč před tím přišli. 


Příběh první - Masetto z Lamporecchia se dozví od Nuta o rozmarných, 

mladých jeptiškách, žijících v místním ženském klášteře. Protože ví,

že nemají zahradníka, nechá se v klášteře zaměstnat jako němý.

Po krátké době se zalíbí jeptiškám, které si s ním začnou užívat.

Když už s ním lehává osm jeptišek a on tím znaven usne na zahradě,

všimne si ho abatyše a napadne ji to samé co její řeholnice…

Vyprávěl Filostrato.

 

Příběh druhý- Podkoní se zamiluje do královny, ale nedá jí to najevo. Snaživě vykonává všecko, o čem soudí, že bude královně milé. Proto se stávalo, že královna jezdívala jen na těch koních, o které pečoval on. Což ho sice těšilo, ale nemůže přijít na způsob, kterým by byla jeho láska opětována. Nebaví ho už bez lásky žít a rozhodne uskutečnit bláznivý plán, kterým částečně dosáhne splnění svých tužeb. Zjistí, jak chodí král ke královně do ložnice a sám si sežene podobný plášť, pochodeň a hůlku. Královna ten úskok nepozná, ale po chvíli co podkoní odejde, příjde do ložnice opravdový král. Královna se podivý, ale král na sobě nedá nic znát a vydá se hledat provinilce. Najde podkoního, kterému buší srdce prudce a označí si ho na jedné straně ustřihnutými vlasy. Ten však takto ustřihne vlasy i ostatním. Další den si král nechá shromáždit služebnictvo. Shledá,

že ten, kterého hledá je velice důvtipný. Poněvadž byl král moudrý a nechtěl pošpinit čest královny všem zdělil: ,,Ten, jenž to učinil, ať tak již nečiní- a jděte s Bohem.

Vyprávěla Panpinea.

 

Příběh čtvrtý-Terciář řádu svatého Františka, bratr Puccio se spřátelí s mladým františkánem od San Brancazia Felicem. Puccio často zve Felica na večeři. Felicovi se zalíbí Pucciova mladá manželka monna Isabetta. Jí

manžel zanedbává a tak se do Felica zamiluje. Protože se bojí s Felicem

milovat někde jinde než ve svém domě a Puccio z domu moc neodchází,

Felico mu doporučí pokání, s nímž dosáhne věčné blaženosti. To se stávalo

z mnoha věcí, ale hlavně stát sám v místnosti jako ukřižovaný a modlit se

celou noc…

Vyprávěl Pamfilo.

 

Příběh devátý- Gillette, dcera lékaře sloužícímu Isnardu hraběti z Roussillonu, se zamiluje do Isnardova jediného syna Bertranda. Hrabě

před smrtí poručil syna do rukou královských, tedy do Paříže. Gillette

dospěje a dostane se k ní zpráva, že je král nemocen. Vydá se do Paříže

a krále vyléčí. Za odměnu si přeje Bertranda za muže. Ten z toho není nadšen a po svatbě místo na své hrabství odjede do toskánska. Gillette

vyšle posly a ti ji přinesou zprávu znějící: ,,Vrátím se, k tobě teprve tehdy,

až budeš mít na prstu můj prsten a v náručí dítě zplozené se mnou. Gillette se nevzdává a jede se do Toskánska. V noci se vydává za chudou dívku, do které je Bertrando zamilován. S pomocí matky chudé dívky, Gillette získává prsten a otěhotní. Gillette se paní odmění a ta už má na dceřino věno.

Vyprávěla královna.

 

 Hned mám připomínku k tomuto příběhu. Bertrando je pitomec, protože si nechtěl vzít Gillette za ženu jen z důvodu, že není tak vysokého rodu. Byla krásná (což autor píše skoro vždycky), chytrá, a když byl Bertrando pryč dala mu hrabství do pořádku. Milovala ho a právě proto, že nebyla tak vysokého rodu, nebyla rozmazlená a on kvůli ní nemusel tolik utrácet.

 

Některé zamilované příběhy mi připomínají Shakespearovi - ty jsou akorát delší a se složitější zápletkou. Celkově jsou tyto taky nemravnější. Psáno v er-formě. Prostředí? - renesanční Itálie, povětšinou se samotné příběhy odehrávají ve městě. Autor alespoň z části musel psát příběhy ze života, jinak by nebyly tak přesvědčivé. Kniha je plná zvláštních příběhů, čtivá.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

gbh

(hhhh, 12. 3. 2007 19:23)

hhhhh

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA